Příspěvky

Nové a nové jezdecké začátky

Obrázek
Je konec 90. let,  já spolu s ostatními dětmi ve vytahaných teplácích visím na zrezivělé ohradě a čekám, kdy přijde mých pět minut slávy. Tolik dní jsme kydali boxy, vyváželi kolečka s hnojem, zametali chodbu a dostatečně intenzivně hučeli, takže existuje určitá naděje, že bychom mohli dosáhnout nejvyšší mety ­– vyhoupnout se na koňský hřbet. Dospělé koňáky sledujeme ostřížím zrakem a jejich počínání skenujeme do svých bystrých mozečků, abychom je pak mohli napodobovat na našich imaginárních koních. Jednou ale jistě přijde ten velký den a my budeme moct vyčistit OPRAVDOVÉHO koně pomocí OPRAVDOVÝCH KARTÁČŮ. Když se poštěstí, třeba se některá z těch velkých holek slituje a povozí nás bez sedla... Růžovou cyklistickou helmu mám pro jistotu stále u sebe.
O pár let později už si připadám jako velká holka. Kovboj Standa mi totiž půjčil mladého koně Ivana na vyjížďku. Statečně vlaju za hrušku podomácku ušitého westernového sedla a takto se udržím i ve cvalu na Mořinských loukách. Jsem king!
Pí…

Momenty, které zkrátka stojí za to

Obrázek
Jsme s dětmi na zahradě a ve vzduchu je cítit, že lidé dorazili z práce a pořádně si zatopili v kamnech. Asi bychom měli jít také domů, děti už stejně nevědí coby. Myjeme si ruce v koupelně a já se pohledem vyhýbám zrcadlu, protože se sama sobě v krátkých vlasech fakt nelíbím.
Večer se naštěstí házím do klidu, protože se mi vybaví všechny ty neobyčejné momenty, na které byl poslední týden opravdu štědrý. 
Takové chvilky, které by si člověk nejraději vyfotil, nebo natočil, aby si je později mohl pořád dokola pouštět na uklidnění. Některé se vyfotit povedlo a tady je máte :-)







Jiné vyfotit zkrátka nejdou, třeba když...

... Fanda vezme moji tvář do svých ručiček, jako by mi chtěl vlepit pořádnou pusu, akorát ještě úplně neví, jak na to. Kouká tak trochu nesměle i rošťácky zároveň, úplně stejně, jako to umí jeho táta. (A pak mi během vteřiny ukradne brýle).

... se Julinka nemůže dočkat, až dorazí návštěva (ať už babička, teta nebo bratranec) a vybírá si nejkrásnější šaty, aby udělala dojem. Nak…

Někde mezi chemoterapií a ozařováním

Obrázek
Než se rozepíšu o tom, jak pokračovala naše cesta, musím zase poděkovat. Vám všem, kteří na nás myslíte, držíte palce, ozýváte se a píšete. A taky čtete tenhle blog. Přestože neumím fotit selfíčka, ani takové ty instagramové fotky, kde bych se zamyšleně dívala někam do dáli a měla u toho pokrčenou jednu nohu, jakože nic. V milisekundách, kdy se mi zrovna netočí hlava a děti spí, doslova lepím slůvko po slůvku a vznikají věty, které po sobě jen tak tak stihnu zkontrolovat. Ale psaní je pro mě zatím úžasnou terapií a mám obrovskou radost, že čtete. Takže díky!

A jak se tedy máme? Středu 6. 2. 2019 a čtvrtek 7. 2. 2019 jsem měla v kalendáři vyznačené jako důležité dny. Ve středu bylo v plánu již třetí PET/CT vyšetření. První proběhlo v říjnu před zahájením léčby, druhé v prosinci po dvou cyklech chemoterapie (to dopadlo nad naše očekávání a já se pořád dokola kochala lékařskou zprávou, především pak tím kouzelným slovíčkem REMISE). Třetí PET/CT bylo teď v únoru po ukončení chemoterapie…

Jak přežít v čekárně? Přeci s knihou!

Obrázek
Vždycky mě lákalo být takovým tím kavárenským povalečem, samozřejmě s nezbytnou knihou v ruce a brýlemi na nose. No, trošku se to zvrtlo a stal se ze mě povaleč čekárenský. Ale co už, kafe tam mají taky, brýle nosím a čtení (později i psaní blogu) bylo opravdu jediné východisko, jak se z toho sezení na zadku v nemocničním prostředí nezbláznit. Jak už jsem několikrát psala, v čekárně jsem strávila nekonečně hodin, a tak jsem se z nich v rámci zachování pozitivního přístupu a nepropadnutí depresi rozhodla vytřískat co nejvíce dobrého. Není totiž nic horšího, než tam koukat do prázdna, nebo sjíždět diskuze na emiminu. A tak jsem si pro zajímavost dala do kupy, co všechno jsem během své nemoci přečetla. A to nejen v čekárně, ale například i během bezesných nocí, kdy Fanda dělal v břiše kotrmelce. Třeba mi tento článek pomůže dívat se na své nemocné období s určitou dávkou nostalgie...

Ebenová loutna (Panagiotis Agapitos)Historická detektivka z období Byzantské říše, kterou jsem četla…

Co je nového? Poslední chemo, další setkání s Protonovým centrem a loučení s vlasy...

Milý deníčku, jelikož mi teď dělá problém udržet myšlenku v hlavě, rozhodla jsem se, ze si všechno raději zapíšu. Rovnou pěkně sem, na blog. Aby všichni, kteří drží palce, věděli...
Je čtvrtek 17. ledna 2019 a my s Otou jedeme do Protonového centra, abychom absolvovali konzultaci ohledně ozařování. Vzpomínám, jak jsem do téhle nablýskané budovy dorazila poprvé. Přijela jsem tenkrát od nemocného Fandy, s mastnými vlasy, kruhy pod očima a migrénou, ve svém růžovém svetru, který jsem dostala od babičky někdy v 16 letech a už jsem ho nosila jen ke koním. Ota mi měl narychlo přivézt něco na sebe a popadl zrovna tenhle svetr. Vždycky, když ho teď oblékám, vzpomenu si na tohle období. Čekala nás dlouhá cesta a než jsme se stihli rozkoukat, najednou domlouváme ozařování, které by mělo tu dlouhou cestu uzavřít. Paní doktorka je moc milá, věnuje nám čas a vše vysvětluje. 
Je středa 23. ledna a já naposledy usedám do béžového křesílka, nasákleho typickým pachem chemoterapie. Naposledy mi do žíly …

Malé velké radosti

Obrázek
Hurá! Vážnější témata máme za sebou, co se takhle mrknout na to, jaké radosti mi pomáhají přežít nemoc i léčbu?

Moji milovaní Mám obrovské štěstí, že jsem obklopena lidmi, kteří mi přináší tu nejlepší podporu. Trochu je podezírám, že na to téma stihli vystudovat nějakou školu. Nikdo nehysterčí, nikdo mě přehnaně nelituje, ale v pravou chvíli vždycky přijde pomoc přesně na míru. Třeba můj drahý. Dokáže se mnou sedět v čekárně od půl osmé ráno do půl třetí odpoledne. Aniž bych řekla slovo, uvaří mi už postopadesáté těstoviny s červenou omáčkou, protože ví, že jiné jídlo nesnesu. Když nemůžu, umí se komplet postarat o děti. Když je kobyla od bláta, vyčistí jí, abych nemusela dýchat prach. Když mám náladu pod psa, vytáhne mě ven a pak uvaří pudink. A ti ostatní, jak jen to dělají, že při všech svých povinnostech u nás zvládnou přespat, popřípadě se dostavit na šestou ráno, abychom mohli odjet k doktorům? Máma, naše ségry, kamarádka Bára... Kdykoliv je potřeba, přispěchají na pomoc a snes…

Nežádoucí účinky chemoterapie

Každému je jasné, že chemoterapie není zrovna procházka růžovou zahradou a určité vedlejší účinky k ní bohužel patří. Než jsem si jí sama prošla, slyšela jsem maximálně o zvracení, únavě a padání vlasů. Pokud jste na tom stejně, tento článek by vám měl přiblížit, že se oproti výše uvedenému může vyskytnout i něco navíc.
Než ale začneme, ráda bych upřesnila dvě věci.
Nerada bych, aby to vyznělo tak, že si tu na něco stěžuji. Vedlejší účinky jsou sice nepříjemné, ale v tuto chvíli zkrátka jiná možnost neexistuje. Plně tedy důvěřuji lékařům a jsem jim vděčná za záchranu života, i když léčba přináší určitá omezení.

Na druhou stranu ale nechci situaci zlehčovat. Jsou lidé, kteří chemoterapii nesou hůř, popřípadě musí zvládnout i náročnější léčbu trvající více cyklů a bojovat s mnohem horšími problémy. Tihle hrdinové by mohli vyprávět mnohem více než já!
Proč vlastně k nežádoucím účinkům dochází?Cytostatika podávaná při chemoterapii mají za úkol zlikvidovat rychle rostoucí nádorové buňky, bohu…

Chemoterapie: Pár poznatků do začátku

Obrázek
Je pondělí 15. 10. 2018, mamka zaskakuje u malého Fandy v nemocnici a my frčíme z Hořovic směr Praha. Na Vinohradech máme být v 8 hodin a jedeme radši dřív, protože já už se nemůžu dočkat, až se dozvím, jak to se mnou vlastně je a bude. Před osmou už sedíme v čekárně s jistotou, že za chvíli půjdu na řadu. Jsem pár dní po porodu, takže mě určitě nenechají čekat. Naivko! Jsme tam hodinu, dvě, tři... Ptáme se sestry, jestli můžeme jít na oběd a ona odpovídá, že klidně, protože dřív než v jednu se prý na řadu nedostanu. Přepadá mě zoufalství, ale takhle to prostě je. V té čekárně strávím ještě hodně nekonečných hodin a nic s tím nenadělám. Pacientů je spousta a nebude výjimkou, že dorazím ráno před osmou a na řadu půjdu někdy v deset, někdy kolem oběda a někdy holt třeba ve dvě. Čekají všichni, ať jsou staří nebo mladí. To, že v noci vstáváte k miminku a od pěti ráno chystáte věci pro děti na celý den, není žádná polehčující okolnost, protože čekárna je plná lidí, kteří prožívají mnohem…