Nebudu psát, jak jsem ke svému
Hodgkinovi přišla, protože příčiny této nemoci jsou zatím nejasné. Otázky, proč
jsem onemocněla a co jsem mohla udělat jinak, aby se mi to nestalo, si pokládám
poměrně často, ale jsou to jen takové úvahy v teoretické rovině. Také
nejsem lékař, takže nechci moc rozebírat definice Hodgkinova lymfomu. Naštěstí
je na internetu informací poměrně hodně a mně osobně pomohly následující
stránky: https://www.hodgkin.cz/,
https://www.lymfomhelp.cz/projekty/pribehy-pacientu/
a https://www.linkos.cz/pacient-a-rodina/onkologicke-diagnozy/lymfomy-c81-85/hodgkinske-lymfomy-u-dospelych/.
Z posledního zmiňovaného zdroje si dovolím citovat hlavní příznaky a
porovnám je s těmi svými.
„Prvním příznakem je obvykle nebolestivé zvětšení
lymfatické uzliny na krku, v podpaždí či v tříslech. Uzliny mohou samozřejmě růst
také na jiných místech lidského těla (uvnitř hrudníku, břicha), rozpoznání
onemocnění však v takovém případě bývá složitější a nemocný pak vyhledá lékaře
až v okamžiku pokročilého onemocnění, anebo jsou-li přítomny další projevy
nemoci:
- horečka nad 38°C, jinak nevysvětlitelná
- noční pocení, mnohdy s nutností výměny ložního prádla
- větší úbytek hmotnosti a déletrvající slabost
- kašel či dušnost
- svědění kůže
- bolestivost zvětšených uzlin po požití alkoholu.“
Jak to bylo v mém případě? První se objevila bolest po požití alkoholu.
Když začnu zeširoka, v létě roku 2017
jsem si žila běžným životem čerstvé maminky. Nic moc jsem neřešila a starala se
o malou dcerku, domácnost a koně. Z poměrně těžkého porodu, který proběhl
v únoru téhož roku, jsem již byla slušně oklepaná a vše šlapalo jako po
másle. Zdánlivě. Přišla totiž únava. V listopadu jsem se dokopala na kožní se skvrnou
na ruce, přičemž mi potvrdili boreliózu a musela jsem tři týdny brát
antibiotika. To mě trochu přibrzdilo a donutilo odpočívat. V prosinci jsem po
dlouhé době vyrazila na dámskou jízdu se svou nejlepší kamarádkou a během
večeře jsem si dopřála skleničku vína. Vzpomínám si, jak jsem vypila asi čtvrt
sklenky a najednou jsem byla úplně paralyzovaná. Jako by mě někdo chytil za
krkem a dost pevně držel. Několik minut jsem nemohla myslet na nic jiného, jak
to bylo nepříjemné. „To už jsem tak marná, že mě takhle pokope jedna
sklenička?“ pomyslela jsem si. Ano, bylo to tak. Moje první vědomé setkání
s tzv. alkoholovou bolestí. Pak jsem to vyzkoušela ještě několikrát doma a
sedělo to přesně. Hlt slabého alkoholu rovnal se ochromující bolest na
následujících 20 minut. Zrovna já, která kdysi popíjela první ligu! Tenkrát
jsem si připadala, že jsem jediná na světě, kdo to tak má. Lidi v mém okolí
něco podobného nikdy neviděli a buď kroutili hlavou, nebo se smáli. Koho by
napadlo, že v místě, odkud bolest vystřelovala, se nacházela postižená
uzlina. Pak už jsem se tomu smála taky a na Silvestra už jsem si raději ani
nepřipila. Teď vím, že je to projev Hodgkinova lymfomu jako vyšitý. Prý se
jedná o vzácný příznak, ale když už se
vyskytne, je to jasné. Takže pokud se vám někdo svěří s něčím takovým,
nekoukejte na něho jako na blázna, ale pošlete ho raději k doktorovi. A
modlete se, aby to byl doktor osvícený, neboť hodně z nich také netuší, že
alkoholová bolest existuje.
Dalším příznakem bylo
svědění kůže. Ale kdo by si to spojil dohromady, že?
Se svěděním kůže podobajícím se ekzému bojuji více méně celý
život. Ovšem toto bylo jiné a vyskytlo se zhruba ve stejnou dobu, jako bolest
po alkoholu. Vypadalo to jako ekzém a svědilo to jako ďas. Nejprve jsem si
rozškrábala kotníky, kolena a lokty, což mi vydrželo přes zimu a přes jaro.
Pravé utrpení nastalo v létě, kdy byla situace umocněná pokročilým
těhotenstvím a nekonečnými vedry. Tenkrát se mi objevily jakési pupínky,
nejprve na stehnech, ale později úplně po celém těle. To už nevypadalo jako ekzém,
ale spíš jako podivná kopřivka. Na kožním moc nevěděli, jestli je příčinou
lymfom, těhotenství, horko, nebo vše dohromady. Každopádně ať jsem na sebe
patlala cokoliv, svědění bylo čím dál horší. Na oblečení jsem měla krvavé
skvrny, jak jsem se drbala a v noci jsem nemohla spát. Pak přišel porod,
ochlazení a chemoterapie a problémy zmizely jako mávnutím kouzelného proutku.
Na památku mi zůstaly desítky nevzhledných jizviček, hlavně na nohách, ale
poctivě je mažu Bi-Oilem a trošku mizí. S tím, že příští léto budu
v plavkách vypadat jako kropenatá slepice, už jsem se vyrovnala.
Nakonec se objevila zvětšená uzlina a bylo vymalováno.
Z nějakého důvodu jsem cítila, že chci děti brzy po
sobě, takže když jsem v lednu 2018 objevila dvě čárky na testu, byla jsem
překvapená, ale šťastná. Totální malátnost se na rozdíl od prvního těhotenství
nekonala, stejně tak se nedostavilo ani zvracení. Mohla jsem se tedy vesele
těšit, věnovat se holčičce a i když se to asi nemá, stále jsem jezdila na
koních. Ale pořád mi něco kazilo radost. Takový divný pocit za krkem a bolest
vystřelující do levého ramene. Osudná uzlina už pravděpodobně tlačila na nějaký
nerv, ale já o ní ještě nevěděla. V březnu jsme si s manželem udělali
radost a vyrazili na rande. Čekala nás super večeře a já si předtím dala masáž.
Naivně jsem si totiž myslela, že mi od bolesti za krkem pomůže. Ha ha ha...
Druhý den mě bolel krk i zepředu a když jsem mámě ukazovala, kde přesně je to
nejhorší, nad levou klíční kostí jsem nahmatala cca 2 cm velkou bouli. Boule
sama o sobě nebolela, ale evidentně tam být neměla. Jak je možné, že jsem si jí
nevšimla dřív? Neváhala jsem a začala to hned řešit. Ať to vidí doktor, nic to
nebude, ale ať má dušička pokoj. Zašla jsem za naším známým, ORL lékařem.
Čekala jsem, že si popovídáme, on mi řekne, že to nic není a půjdu zase domů.
Ale ouha. Ihned mě poslal na sono na Vinohrady, kde mi ještě jako bonus
z uzliny odebrali vzorek pomocí jehly. Zároveň jsem byla objednaná na sono
štítné žlázy, kterou mi v těhotenství sledovali. A pak další a další
vyšetření... Tím začalo období plné obíhání doktorů a čekání na výsledky.
Období mnohem horší, než rozškrábaná kůže a celá chemoterapie dohromady.
Protože člověk googluje a vymýšlí si ty nejhorší scénáře. Ale o tom zase někdy
příště.
Komentáře
Okomentovat