Je středa 12. prosince 2018 a někdo mě budí z tvrdého
spánku. Je to takový ten druh spánku, který vás skolí na cestě vlakem
z Prahy, když jedete z hodně náročného večírku a pak přejedete o
několik stanic. Tohle odpoledne jsem však usnula na párty úplně jiného levelu.
Kanylou mi do žil už popáté proudí léčivý koktejl pod názvem ABVD, jinými slovy
mí kamarádi Adriamycin, Bleomycin, Vinblastin, Dakarbazin a mnohé další látky. Několik
následujících dní mi nebude úplně hej, ale pak to trochu rozchodím. Za týden po
chemoterapii bude následovat kontrola, za další týden znovu chemo a pak zase kontrola. Až budu mít za sebou
celkem čtyři takové cykly, čeká mě PET/CT a následné ozařování. Ale proč to
všechno? Je mi 29 (a půl) a mám všechno, co si holky přejí. Manžela, děti,
skvělou rodinu, opravdové kamarády, koně... Ale také mám to, co nechceš.
Hodgkinův lymfom. Nádorové onemocnění lymfatických uzlin, které mi zasáhlo do
života jako blesk z čistého nebe. Ještě nedávno jsem si totiž myslela, že
když jsem mladá a aktivní osoba, nemůže mě žádná nemoc potkat a že si můžu
maximálně zlámat nohy při pádu z koně. O existenci Hodgkinova lymfomu,
který postihuje lidi právě v mém věku, jsem netušila.
Během zmiňovaného odpoledne mě budí několik mediků, kteří by
si rádi poslechli, jak jsem na svou nemoc přišla. Tak vyprávím o zvětšené
uzlině nad klíční kostí, o svědění kůže a o bolesti po alkoholu. Najednou
vidím, že mě nenápadně poslouchají i ostatní pacienti, podřimující se svými
kanylami v žilách. Vždyť i já bych si ráda poslechla jejich příběhy!
Hlavně na jaře 2018. Když se myšlenkami přenesu do tohoto období, točí se mi
hlava. Vzpomínám si na největší nejistotu v mém životě. Věděla jsem, že něco
nehraje, jen jsem si příznaky dlouho nespojila dohromady. Proč mi po jediném
loku piva vystřeluje ukrutná bolest z krku až do zad a levého ramene? Proč
jsem si rozškrábala nohy do krve? Pak se objevila boule nad klíční kostí a už
to jelo. Vybavuji si nekonečné čekání na výsledky. A hlavně strach. Ne o sebe,
ale o své blízké. Kdyby to byla rakovina, jak se s tím vyrovná rodina? Co
bude s mojí holčičkou a s mým nenarozeným děťátkem? Byla jsem ve čtvrtém
měsíci těhotenství a v noci se budila hrůzou, že se s miminkem budu
muset rozloučit.
Možná máte v okolí někoho, kdo si prochází něčím
podobným, nebo se to týká přímo vás osobně. Já jsem na internetu hltala všechny
možné informace a hlavně příběhy se šťastným koncem, které mě uklidňovaly. Sice
ještě u zdárného konce nejsem, ale i tak cítím, že bych se měla o svůj příběh podělit.
Na začátku jsem si totiž představovala, že budu jen ležet zkroušená na nemocniční
posteli, s holou hlavou, černými myšlenkami a od rána do večera trpět. Může
to tak dopadnout a klobouk dolů před těmito lidmi, jsou to hrdinové! Ovšem v případě
mé nemoci a stádia, ve kterém jsem se začala léčit, je nejen velká šance na
uzdravení, ale také na téměř normální život během léčby. Miminko jsem donosila a
v termínu přirozeně porodila (s léčbou se počkalo až po porodu), jen jsem
se bohužel musela vzdát kojení. Péči o děti zvládám, včetně nočního vstávání (i
když děkuji za pomoc manželovi a rodině, bez kterých by to samozřejmě nešlo). Do
sedla jsem se vrátila po šestinedělí a stále jezdím, chodím na dlouhé procházky
a těším se z maličkostí. Ano, čas od času mám krizi, ráno lezu z postele s pocity
staré babičky, svoje vlasy nacházím všude po domě a nálady se mi střídají jako
na houpačce, ale kromě toho jsou tu tisíce drobností, ze kterých se můžu
radovat.
I když asi půjdu mimo svou komfortní zónu, chtěla bych se
s vámi upřímně podělit nejen o náročné chvíle, které Hodgkinův lymfom
přináší, ale i o ty úplně obyčejné okamžiky z každodenního života. Jako důkaz,
že i člověk podstupující chemoterapii může plnohodnotně žít. Kdybych mohla
přinést povzbuzení třeba jen jedné jediné osobě, byla bych šťastná. Jelikož já
měla o lymfomu velmi mlhavé (nebo spíš nulové) představy, ráda bych rozšířila
povědomí o této nemoci a jejích příznacích, které by se neměly podcenit. Doufám,
že mi to dětičky časově umožní 😊
P.S. Jelikož jsem především obyčejná máma od dětí, která
miluje koně, asi budu čas od času otravovat i s miminkovskými a koňáckými
tématy. Tak snad to zvládnete!
Komentáře
Okomentovat