Vždycky mě lákalo být takovým tím
kavárenským povalečem, samozřejmě s nezbytnou knihou v ruce a brýlemi
na nose. No, trošku se to zvrtlo a stal se ze mě povaleč čekárenský. Ale co už,
kafe tam mají taky, brýle nosím a čtení (později i psaní blogu) bylo opravdu
jediné východisko, jak se z toho sezení na zadku v nemocničním
prostředí nezbláznit. Jak už jsem několikrát psala, v čekárně jsem
strávila nekonečně hodin, a tak jsem se z nich v rámci zachování
pozitivního přístupu a nepropadnutí depresi rozhodla vytřískat co nejvíce
dobrého. Není totiž nic horšího, než tam koukat do prázdna, nebo sjíždět
diskuze na emiminu. A tak jsem si pro zajímavost dala do kupy, co všechno jsem
během své nemoci přečetla. A to nejen v čekárně, ale například i během
bezesných nocí, kdy Fanda dělal v břiše kotrmelce. Třeba mi tento článek
pomůže dívat se na své nemocné období s určitou dávkou nostalgie...
Ebenová loutna (Panagiotis Agapitos)
Historická detektivka z období Byzantské říše, kterou jsem četla nadvakrát. První pokus, krátce po narození Julie, se nepovedl, protože brutální vraždy mladých dívek jsem tak trochu nerozdýchala. Navíc se nejedná o typ knihy, do které se jen tak snadno začtete. Druhý pokus proběhl loni v červnu a když jsem překonala začátek, čekala mě odměna. Kniha mě pohltila a už nepustila. V naší knihovně už na přečtení čeká navazující Bronzové oko.
Běh života s úsměvem (Zuzana Součková)
Abych se trochu odreagovala od nečekané životní situace, obdarovala mě švagrová krátce po vyslechnutí diagnózy touto knihou fejetonů o životě. Příběhy jsou psané vtipně a s nadhledem, který jsem v tu chvíli přesně potřebovala.
Hypnoporod (Marie F. Mongan)
Ač může název působit spíš komicky a nad některými pasážemi jsem tak trochu kroutila hlavou, jako celek mi knížka skutečně pomohla. Zpětně jsem si urovnala vzpomínky na první porod a ujasnila si, co bych podruhé udělala lépe. Dala jsem si dohromady něco málo z knížky, něco z vlastní představivosti a více poslouchala svou intuici. A podruhé to bylo skutečně lepší.
Cukrová panenka (Laura Lane McNeal)
Příběh z amerického Jihu šedesátých let. Kdybych neznala babičku, která mi knížku koupila, podle názvu bych očekávala nějakou slaďárnu. Moje babička ale většinou dává knížky poněkud drsnější a plné absurdních situací. Takže jsem se nechala vtáhnout do děje a skončilo to tak, že jsem čtení obětovala i drahocenný čas spánku, abych se co nejdříve dozvěděla, o jaké velké tajemství že se tam jedná.
Čistá mysl: čistá jízda (Inga Wolframm)
Konečně taky něco z koňácké tématiky. Je mi jasné, že nebýt limitů v mé hlavě, dotáhla bych to s koňmi mnohem dál. Řešení, jak se s tím poprat, se mi ale doposud nedostalo. Knížka nabízí inspiraci, jak pracovat s emocemi, se strachem i s nesoustředěností. Je hodně zaměřená na závody a zmiňuje samá zvučná jména jezdeckého sportu, ale poznatky se hodí i pro nás, běžné jezdce.
Labyrint pohybu (Renata Červenková, Pavel Kolář)
O tomhle pánovi jsem poprvé slyšela v době, kdy jsem ještě byla Kolářová, učila jsem se znovu chodit po pádu s koněm a všichni fyzioterapeuti se mě ptali, jestli se náhodou nejedná o mého strejdu. Knížka byla propagovaná všude možně, na můj vkus až příliš, ale bavila mě. Od pasáží o dětech a pohybu, až po odpověď na otázku, proč nás bolí rameno, když máme nádor na plicích.
Poslední neandrtálská žena (Claire Cameron)
V knize se střídá zajímavý příběh mladé neandrtálské dívky s (místy zdlouhavým) příběhem těhotné archeoložky. Každá z nich řeší jiné problémy, ale spousta věcí je spojuje. Stejně tak je to i s jejich těhotenstvím, porody a mateřstvím, což mě při četbě v 9. měsící logicky utkvělo v paměti nejvíce.
Veselí (Radka Třeštíková)
Veselí jsem si koupila proto, abych se konečně dozvěděla, co na autorce všichni mají. Po chvilce čtení jsem se přistihla, že se usmívám a občas jsem se musela smát docela dost. Jelikož jsem z vesnice, spousta hlášek a situací mi byla hodně povědomá. Pak ale nastal zvrat a už mi bylo jen smutno. Ono číst si při čekání na chemoterapii o tom, jak hlavní hrdince umírá táta na rakovinu, není úplně to pravé. Ale za to knížka nemůže, zkrátka špatné načasování.
Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů (Mary Ann Shaffer, Annie Barrows)
Moc moc moc doporučuji, nevím, co víc napsat. Psáno formou dopisů, s nadhledem, sympatická hrdinka a vzpomínky na 2. světovou válku, díky kterým jsem si stále dokola uvědomovala, jak se dneska máme dobře.
Omyly moderní drezury (Philippe Karl) a Ježdění podle Sally Swift (Sally Swift)
Obě knihy zmiňuji zároveň, protože jsem je kolem Vánoc obě tahala v kabelce, v obou jsem našla zalíbení, ale bohužel jsem ještě ani jednu úplně nedočetla. Myslím, že bych k pochopení určitých souvislostí bych potřebovala mít mysl v trochu lepší kondici. Především Philippe Karl vyvrací hodně (nebo spíš většinu) z toho, co mi bylo celý život vtloukáno do hlavy, a to vyžaduje určité soustředění. Co jsem ale zatím z obou knih vyčetla, mi dává smysl a moc se těším, až je dočtu. A především, až budu mít více příležitostí vše vyzkoušet v praxi.
Kočárová cesta (Jana Klimečková)
Poutavě a čtivě napsaný životní příběh mladé služebné z doby Marie Terezie a Josefa II. K přečtení stačilo jedno dopoledne na Hematologii a dva večery, kdy děti spaly. Místy se sice jedná o červenou knihovnu, ale po dlouhé době jsem se donutila alespoň trochu doplnit vzdělání z dějepisu. A hledat na internetu informace o Marii Terezii je rozhodně lepší, než se dokola šťourat v lékařských zprávách...
Komentáře
Okomentovat