Jsem s dětmi na zahradě a ve vzduchu je cítit, že lidé dorazili z práce a pořádně si zatopili v kamnech. Asi bychom měli jít také domů, děti už stejně nevědí coby. Myjeme si ruce v koupelně a já se pohledem vyhýbám zrcadlu, protože se sama sobě v těch krátkých vlasech fakt nelíbím.
Večer se naštěstí házím do klidu, protože se mi vybaví všechny ty neobyčejné momenty, na které byl poslední týden opravdu štědrý.
Takové chvilky, které by si člověk nejraději vyfotil nebo natočil, aby si je později mohl pořád dokola pouštět na uklidnění. Některé se vyfotit povedlo a tady je máte. :-)
Jiné vyfotit zkrátka nejdou, třeba když...
... Fanda vezme moji tvář do svých ručiček, jako by mi chtěl vlepit pořádnou pusu, akorát ještě úplně neví jak na to. Kouká tak trochu nesměle i rošťácky zároveň, úplně stejně, jako to umí jeho táta. (A pak mi během vteřiny ukradne brýle.)
... se Julinka nemůže dočkat, až přijede návštěva (ať už babička, bratranec nebo teta) a vybírá si ty nejkrásnější šaty, aby udělala dojem. Nakonec řekne to své: „Vypadám dobře“.
... čtu úžasný mail od jedné maminky s příběhem podobným tomu našemu. Příběh má šťastný konec a já z toho mám velkou radost! Zároveň si (opět) uvědomuju, jaké jsem měla obrovské štěstí, že se na mou nemoc přišlo včas a že mi bylo umožněno Františka v klidu donosit. Asi to totiž není úplně taková samozřejmost. Najednou opravdu nechápu, jak jsem i po takové zkušenosti schopná řešit prkotiny, jako je délka vlasů...
Večer se naštěstí házím do klidu, protože se mi vybaví všechny ty neobyčejné momenty, na které byl poslední týden opravdu štědrý.
Takové chvilky, které by si člověk nejraději vyfotil nebo natočil, aby si je později mohl pořád dokola pouštět na uklidnění. Některé se vyfotit povedlo a tady je máte. :-)
Jiné vyfotit zkrátka nejdou, třeba když...
... Fanda vezme moji tvář do svých ručiček, jako by mi chtěl vlepit pořádnou pusu, akorát ještě úplně neví jak na to. Kouká tak trochu nesměle i rošťácky zároveň, úplně stejně, jako to umí jeho táta. (A pak mi během vteřiny ukradne brýle.)
... se Julinka nemůže dočkat, až přijede návštěva (ať už babička, bratranec nebo teta) a vybírá si ty nejkrásnější šaty, aby udělala dojem. Nakonec řekne to své: „Vypadám dobře“.
... čtu úžasný mail od jedné maminky s příběhem podobným tomu našemu. Příběh má šťastný konec a já z toho mám velkou radost! Zároveň si (opět) uvědomuju, jaké jsem měla obrovské štěstí, že se na mou nemoc přišlo včas a že mi bylo umožněno Františka v klidu donosit. Asi to totiž není úplně taková samozřejmost. Najednou opravdu nechápu, jak jsem i po takové zkušenosti schopná řešit prkotiny, jako je délka vlasů...
 |
 |
 |
 |
Komentáře
Okomentovat